Informace o akci

Jeden z nejúpřímnějších milostných příběhů

Osoby a obsazení: Michaela Badinková, Michal Dlouhý, Kamil Halbich / Vasil Fridrich, Barbara Lukešová / Lenka Zbranková
Paní Palmová, novinářka (hlas ze záznamu Simona Stašová)

Délka představení: cca 130 minut včetně přestávky

Režie Vladimír Strnisko

Milostné vztahy procházejí nejrůznějšími fázemi

Univerzitní vědec Johan a právnička Marianne představují dokonalý manželský pár se skvělou minulostí a nadějnou budoucností. Pod tímto povrchem však číhají problémy, které jednoho dne prolomí křehkou skořápku dlouholetého vztahu. Rozpad manželství znamená vzdalování se a opětovné bouřlivé setkávání, nedokážou žít spolu ani bez sebe, tajně se schází jako milenci..

Jeden z nejúpřímnějších milostných příběhů v dějinách umělecké tvorby předvádí všechny polohy milostného vztahu, od okouzlení až po brutální rvačku. Vyjadřuje však také naději, že ti, co spolu prožili život, jsou svázáni něžným poutem a jeden pro druhého se nikdy nemohou stát cizinci.

V roce 1972 natočil slavný švédský režisér Ingmar Bergman film o rozporuplném vztahu muže a ženy v manželství
a učinil tak s překvapivou pravdivostí a otevřeností. Scénář napsal pro herečku Liv Ullmannovou po odeznění jejich hlubokého vztahu. Jejím filmovým partnerem byl Bergmanův dvorní herec Erland Josephson.

“Napsat toto dílo mi trvalo tři měsíce, ale potřeboval jsem k tomu zkušenosti z velkého úseku svého života. Texty jsem psal bez ohledu na to, jaké bude při jejich případné realizaci použito médium, asi tak, jako Bach psal své cembalové sonáty (aniž bych se s ním chtěl srovnávat). Může je hrát smyčcový kvartet, dechový orchestr, kytara, varhany nebo klavír. Vypadá to jako divadlo, ale stejně dobře to může být film, televize nebo jenom četba” píše Bergman.

Následkem uvedení Scén ve Švédské televizi citelně stoupla rozvodovost švédského obyvatelstva. I ti, kdo dlouho čekali a váhali, se po jejich shlédnutí konečně „rozhoupali“ a rozhodli se řešit svou situaci. Režiséra, který je k tomu inspiroval, si ovšem mnozí diváci spletli s manželskou poradnou: volali mu a chtěli se s ním radit o svých soukromých problémech, takže mu nakonec nezbylo než nechat si změnit telefonní číslo.

V jednom z rozhovorů, které poskytl nedlouho před svou smrtí, Bergman označil svůj dřívější enormní zájem o ženské pohlaví a četné milostné eskapády za „velkou chybu“. Stejně tak chybují i jeho postavy Johan a Marianne. Ale chybovati je jak známo lidské.